Provdaná

Takže mám pro vás další povídku, snad se bude líbit. Přeji příjemné čtení.

Jmenuji se Francesca Monticelli, je mi 25 let. Bydlím v Anglii, ale původem jsem italka, ale před pěti lety jsem z Itálie odešla a úplně zpřetrhala se svou rodinou veškeré kontakty. Už nechci nikdy nikoho z nich vidět. Ještě před rokem mi bratr i otec stále volali ať se vrátím, ale nemohu zapomenout, že zavinili smrt matky, to nemohu. Pracuji v bance, velmi mě ta práce baví, vydělám si dost peněz, že jsem si mohla koupit i byt ve velmi dobré části Londýna. Už mi chybí jen muž, který by mě miloval a já jeho.

Jako každý den se vracím domů z práce kolem páté hodiny. Procházím ulicí a spatřím u domu, kde bydlím parkovat černé BMW, které jsem tu nikdy neviděla, ale moc nad tím nepřemýšlím, třeba se přistěhoval někdo nový. Jdu po schodech ke svému bytu, vyndám si klíče a odemknu. Zuji si boty, svléknu svetr a jdu do kuchyně. V kuchyni na mě čeká nepříjemné překvapení v podobě vysokého a velmi přitažlivého muže, ale jak se dostal do mého bytu, když bylo zamčeno? Proběhne mi hlavou.
„Co tu děláte a jak jste se sem dostal?“
„To je mi ale přivítání.“
„Cože? Vypadněte nebo zavolám policii.“
„Vážně? A jak?“
Ach ne, mobil mám v kabelce, kterou jsem nechala na botníku.
„Nepřeháněli, jsi vážně krásná.“
„Prosím? Vůbec nechápu co to povídáte.“ Začal se ke mě přibližovat.
„Stůjte, nebo…“
„Nebo co?“
„Nebo budu křičet.“
Rychle jsem vyběhla z kuchyně a běžela do ložnice, tam jsem se zamkla. Ale co budu dělat? On zaklepal na dveře.
„Francesco otevři, nechci ti ublížit, jen si s tebou promluvit.“
„Promluvit? Tak mluvte.“
„Nechci s tebou mluvit mluvit přes dveře.“
„Tak to máte smůlu. Počkat, odkud znáte mé jméno?“
„Od tvého otce a bratra.“
„Co zase chtějí, proč mi nedají pokoj?“
„Oni mě za tebou neposlali, já přijel sám od sebe.“
„Ale proč?“
„Tak otevři a já ti to vysvětlím.“
„Ne.“
„No tak, zlato.“
„Ne a neříkejte mi zlato.“
„Jak ti mám tedy říkat?“
„Co třeba jménem a to mi připomíná, že ani nevím, jak se jmenujete vy.“
„Omlouvám se Francesco. Jmenuji se Frederico Moretti.“
„Moretti? Ach ne, přišel jsi mě zabít? Já nic neprovedla. A s mafiánama nemám už nic společnýho.“
„Nepřišel jsem tě zabít, naopak potřebuju tě živou.“
„Proč? Co udělal můj otec a bratr? Já za ně žádné dluhy platit nebudu.“
„Nejde o dluhy, ale o spojení našich rodin.“
„Spojení rodin?“
„Ano, vybrali tebe a mě, abychom se vzali.“
„Tak to ani náhodou, nehodlám se vdát do mafiánský rodiny, když už jsem z jedné utekla.“
„No tak kotě, otevři ty dveře a promluvíme si.“
„Neříkej mi kotě a neotevřu.“
„Tak ty dveře vyrazim.“
„Ne.“
„Tak je otevři.“
„Ne.“
„Vyber si, buď je otevřeš a nebo je vyrazím.“
„Mám lepší nápad.“
„A jaký?“
„Teď se otočíš, odejdeš, nasedneš do svého auta a odjedeš zpátky do Itálie.“
„Víš, že to nejde. Když bylo řečeno, že se vezmeme, tak se musíme vzít.“
„A kdo to vůbec vymyslel?“
„Naši otcové se dohodli.“
„Výborně, tak ať se také naši otcové vezmou. Nevím proč bych musela platit za to, do jaké rodiny jsem se narodila.“ Zasmál se.
„Víš, ty nejsi jediná kdo musí platit. Já se musel rozejít se svou dívkou, se kterou jsme se chtěli vzít.“
„Vážně?“
„Ano.“
„To mě mrzí.“
„Ani nevíš jak mě, ale už se stalo. Tak tě prosím, aby to nebylo zbytečné, otevři.“ Odemkla jsem tedy.
„Já věděl, že jsi rozumná.“ Chytil mě za ruku.
„Ještě se převlékni do něčeho víc sexy.“
„Proč?“
„Protože to mám rád a chci, aby ti to slušelo.“
„Ale já nemám nic takového.“
„Tak se podíváme.“ Šel ke skříni a otevřel ji.
„A co tyhle šatičky?“ Ukazoval mi černé minišaty.
„Ne, to si nevezmu, jsou moc…“
„Co? Sexy?“
„Já…“
„Takže rozhodnuto. Obleč si je.“
„Ale…“
„Co?“
„Tak jdi pryč, ať se mohu převléknout.“
„Jsi si jistá, že nechceš pomoct?“
„Ne, rozhodně nechci, díky.“ Odešel tedy z pokoje. Sundala jsem si kalhoty a košili co nosím do práce a oblékla si šaty. Byly tak kraťoučké. Vyšla jsem z pokoje a on si mě se zalíbením prohlížel, bylo vidět, že se mu líbím.
„Sluší ti to, jen si sundej tu nemožnou podprsenku.“ Než jsem se nadála, podprsenku mi rozepnul a sundal.
„Máš krásná prsa, proč je schovávat.“ Opět mě chytil za ruku a táhl ke dveřím.
„Ještě boty.“ Vybral mi jedny, které jsem měla jen jednou. Stihla jsem si ještě vzít kabelku a už jsme byli venku.

Když jsme dorazili do Itálie už na nás čekali otec a bratr. Otec mě políbil a bratr objal.
„Sestřičko, konečně jsi zase doma.“
„Stihli jste to akorát, za hodinu začne obřad,“ řekl otec.
„Za hodinu?“
„Ano, takže teď se převléknete a připravíte.“ Nemělo cenu nic namítat, protože otec nikdy nikoho o nic nežádal, pouze přikazoval.

Stála jsem před zrcadlem ve svatebních šatech, byly krásné. Patřily mamince.
Do kostela mě vedl otec, dovedl mě k Fredericovi a spojil naše ruce. Fredericovi to velmi slušelo, vždycky jsem si přála , že má svatba bude krásná. Jenže bohužel je to celé jinak, sice se vdávám, ale za muže, který je mafián.
Po obřadu nám všichni gratulovali a blahopřáli. Už jsem chtěla být pryč, Frederico si toho nejspíš všiml, protože mi pošeptal.
„Neboj se, za chvíli budeme sami.“
A opravdu, za chvíli všichni odešli. Frederico ke mě přišel a začal mě líbat, moc se mi to líbilo. Nejdříve mě líbal na rty a postupně pomalu pokračoval na krk, potom na klíční kost a směřoval stále dolů až se dostal do výstřihu. Současně mu jedna ruka vklouzla pod mou sukni a začala mě hladit po noze. Když jsem zasténala, povzbudilo ho to k dalším něžnostem, přitiskla jsem se k němu ještě víc. Raději mě vzal do náruče a nesl do ložnice. Trvalo to jenom kratičký okamžik, než mě položil na postel a jeho prsty pronikly do mého holého klína a nahmataly vlhké místo, které začaly mnout a hladit. Ještě víc jsem roztáhla nohy, abych mu usnadnila práci, bylo to vážně krásné. Postupně mě pomalu svlékl, ale nepřestával mě hladit a dráždit, druhou rukou mi mnul bradavky, což mi způsobovalo nepopsatelnou rozkoš. Přivedl mě k orgasmu, který byl vážně úžasný, ale už jsem nedokázala déle čekat.
„Prosím, chci tě cítit uvnitř.“ Déle už nečekal a pomalu do mě vstoupil, bylo to vážně skvělý, ještě nikdy to nebylo tak…nedokážu to ani popsat. Zkrátka to bylo nejlepší co jsem kdy zažila a mám to štěstí, že když se mi zachce zažívat takovou rozkoš, nebudu muset chodit nikam daleko, ale manžel mi ji poskytne kdykoliv si řeknu.