Tajemství z minulosti

Mám pro vás novou povídku, ale upozorňuji předem, že rozhodně není taková jako od Reavena, jen aby jste se potom nedivili, tak raději to upozornění 🙂

Píše se rok 1859.

Jmenuji se Elisabeth Trewithicová, je mi 18 let a již půl roku jsem vdaná. Samozřejmě, že to není svazek z lásky, ale pouze dohodnuté manželství mezi mým otcem a manželem. Ale nemohu si stěžovat, můj manžel Robert Trewithic je hrabě, takže luxus mi nechybí, co si přeji, to dostanu. A také je velmi krásný, milý a hodný, je mu 23 let, takže si myslím, že to mohlo dopadnout i hůř.
Jednoho dne, když můj manžel nebyl doma mě přišla navštívit má přítelkyně Abigail Steelová. Abigail je sice 25 let, takže je o sedm let starší, ale ještě není vdaná a říká, že to ani nemá v úmyslu. Mám Abigail velmi ráda, ale ona je trošku jiná, říká, že ji muži nepřitahují. Můj první polibek byl od Abigail, ale tohle můj manžel neví.
Povídaly jsme si co je nového a když přinesla služka čaj, Abigail jí řekla, aby nás nikdo nerušil, že jsme se dlouho neviděly a máme si mnoho co říci. Jen za služkou zaklaply dveře, Abigail se na mě vrhla a začala mě líbat, její polibky byly vášnivé.
„Tak dlouho jsem po tobě toužila, broskvičko moje.“
Líbala mě dál a jednou rukou mi držela ruce a druhou mi strčila pod šaty.
„Líbí se ti to broskvičko?“
Než jsem však stačila odpovědět, vyrušil mě hlas mého manžela.
„Madam, co to zde provádíte?“
Prostoupil mě pocit viny a hanby, cítila jsem jak rudnu.
„Madam, můžete prosím vyndat ruku z pod šatů mé ženy?“
Abigail ji vážně vyndala, ale to bylo vše, vůbec se nesnažila tento čin nějak omluvit.
„Elisabeth, prosím pojďte ke mě.“
Abigail mě tedy neochotně pustila, ale v očích měla nenávistný pohled. Došla jsem k manželovi a on mě sevřel v náruči. Mé rty byly nateklé od polibků, které mi Abigail dávala.
„Vyprovodíte se sama, madam? A doufám, že vás už nikdy neuvidím ve společnosti mé manželky.“
„Jistě, vyprovodím. Ale nejprve vám řeknu pane, že mezi nohama vaší manželky jste nebyl první vy, ale můj jazyk a zajisté si domyslíte proč jí říkám broskvičko.“
„Madam, to už by stačilo. Prosím odejděte.“
Abigail šla ke dveřím, ale než je otevřela, otočila se, poslala vzdušný polibek a řekla.
„Sbohem broskvičko.“ A odešla.
Tiše jsem se rozvzlikala, čekala jsem, kdy mě manžel uhodí nebo na mě začne křičet, ale ani jedno se nestalo.
„Zlatíčko, neplačte. Já vím, že vy za to nemůžete.“
„Ale ano mohu. Protože jsem to nechala dojít až sem. Nevěděla jsem, že to udělá znovu, když ví, že jsem vdaná. Prosím vás za odpuštění.“
Zvedl mi obličej, aby na něj viděl.
„Nemám vám co odpouštět, to vaše přítelkyně vás svedla na scestí. Když už se to nebude opakovat, tak budu dělat, jako by se nic nestalo.“
„Já…já, když to udělala poprvé bylo mi 15 let, moc jsem to nechápala a podruhé před svatbou. Ale dávala si velký pozor, abych byla nedotčená, aby jste nic nepoznal.“
„Nic vám nevyčítám, byla jste ještě děvčátko, ale chtěl bych se zeptat jestli se vám líbilo více milování s vaší přítelkyní a nebo se mnou?“
„S vámi.“
Vzal mě do náruče a políbil.
„Ani nevíš jak jsem šťastný, lásko. Čekal jsem dlouho, ale myslím, že teď je na to vhodná doba. Miluji tě, má sladká Elisabeth.“
Slzy se mi začaly koulet po tvářích.
„Já tebe taky. “

Je kratší a určitě se vám bude zdát, že moc erotická není. Jsou tam jen náznaky, ale někdy i náznaky stačí 🙂
A určitě si řeknete, že jsem ji mohla napsat jinak, že třeba si mohli společně dát trojku, ale mě se líbí taková jaká je 🙂