Jednou takhle pozdě večer jsme s bráchou seděli v kuchyni a přemýšleli co budeme dělat dál. Bydlíme spolu v baráku kde jsme bydleli společně s rodiči. Jenže naši rodiče před třemi roky zemřeli při autonehodě. A tak jsme s bráchou zůstali sami, nikoho jiného nemáme.
Najednou nás oba z přemýšlení vytrhlo zaklepání na okno, zahlédla jsem nějakého muže. Brácha ihned vstal a šel ke dveřím, ještě se za mnou ohlédl přes rameno a řekl: „Ať se stane cokoliv, hlavně nechoď ven.“ A odešel. Nechápala jsem co se děje a kdo je ten muž venku, ale s napětím jsem pozorovala co se bude dít. Vypadalo to , že se o něčem spolu dohadují, ale o čem. Hrozně mě to zajímalo a tak jsem šla blíž k oknu a uviděla, že spolu s bráchou tam jsou tři muži, nelíbilo se mi to. Proč přišli takhle pozdě a co chtějí? Kdybych alespoň slyšela o čem se spolu dohadují.
Po chvilce jsem zahlédla, že tomu muži co klepal na okno se v ruce něco zalesklo. On má v ruce nůž! Na nic jsem nečekala a vyšla ven ze dveří.
„Johny, co se to…“ nestačila jsem doříct co jsem chtěla, protože mi v tom zabránila ruka přitisknutá k mé puse. A co bylo horší, do spánku mě tlačila pistole. Ten muž mi zašeptal do ucha: „Ani se nehni a opovaž se jen ceknout. Teď ti sundám ruku z úst a jestli začneš ječet, tak ti vystřelím mozek z hlavy. Rozumíš?“
Na souhlas jsem přikývla a tak mi vážně sundal ruku z úst, když viděl, že nechci dělat kraviny a začít ječet, tak zmizela i pistole. Slyšela jsem Johnyho jak říká: „Neříkal jsem, abys zůstala v domě? Jenže ty mě nikdy neposlechneš.“ Usmál se, ale jeho smích postrádal veškerý humor.
„Ale, ale. Takže tady máme neposlušnou sestřičku. Proč ses Johny nepochlubil, že tvá sestra je tak pěkná?“
Johny mu neodpověděl.
„Nevadí, tak se zeptám tebe. Jakpak se jmenuješ, princezno?“
„Emili.“
„To je pěkné jméno, vážně. Takže milá Emili, ještě se neznáme, tedy já o tobě slyšel mnoho, ale nevěděl jsem jak vypadáš. Je tedy na čase to změnit. Já jsem Federico Moretti, jistě už jsi o mě slyšela.“
On se neptal, protože kdo by neznal mafiánský klan Morettiových. Do čeho se to Johny sakra zapletl?
Federico Moretti si mě stále se zájmem prohlížel a pak najednou z ničeho nic si mě přitáhl k sobě a začal mě dost drsně líbat. Bránila jsem se, ale držel mě pevně. Po chvíli přestal, oba jsme zrychleně oddechovali.
„Hned jak jsem tě viděl, tak jsem chtěl vědět jak chutnáš. Ale rád bych tě ochutnal i jinde.“
„Federico, nech mou sestru na pokoji, nebo…“
„Nebo co? Doufám, že jsi nezapomněl kdo ti zachránil život a chrání tebe i tvou rozkošnou sestru. Jiný bratr by byl rád, kdybych si vybral jeho sestru. Tak proč ne ty Johny?“
„Protože nechci, aby se zapletla s takovými lidmi, jako jsi ty. Nechci, aby byla v nebezpečí nebo, aby skončila jako děvka mafiánského bosse.“
„Nechci jí jako děvku, ale jako svou ženu.“
„Vždyť to vyjde nastejno.“
„Tak to jsi neměl říkat. Za to zaplatíš.“ A už vytahoval pistoli, že ho zastřelí, to už jsem však musela zasáhnout.
„Ne, nechte prosím Johnyho. Když ho necháte žít, tak půjdu s vámi.“
Federico se na mě podíval a usmál se.
„Tobě má květinko nemohu nic odepřít. Dobrá Johny, tvá sestra ti právě zachránila život. Toho si važ a nyní tě opustíme a už tě nikdy nechci vidět. Rozluč se s Emili, protože už se neuvidíte.“
Už jsem viděla, že chce Johny něco namítnout a proto jsem ho objala a řekla: „To nic bráško, hlavně nijak neblbni. Mám tě moc ráda, nikdy na tebe nezapomenu a snad se ještě uvidíme.“
Políbila jsem ho na tvář a odešla. Odešla jsem od své jediné rodiny, po tvářích mi tekly slzy.
Když jsme přijeli k domu Federica Morettiho, nemohla jsem věřit svým očím. Byl obrovský. Z přemýšlení mě vytrhl Federico.
„Ode dneška je to tvoje. Protože co je moje je i tvoje. Pojď.“
Vešli jsme do domu, uvnitř to bylo ještě lepší. Ani jsem se pořádně nerozhlédla a Federico mě popadl do náruče a někam nesl.
„Na prohlížení domu budeš mít spoustu času zítra, teď chci dělat mnohem lepší věci.“
Otevřel dveře nějakého pokoje, nejspíš jeho ložnice, ani jsem se nestačila rozhlédnout, položil mě na postel a zavřel dveře. Začal se svlékat, když byl úplně nahý bylo vidět, že po mě vážně touží. Jeho penis byl velký a celkově jeho tělo bylo vážně úžasné, samý sval. Všiml si mého obdivného pohledu a malinko se usmál. Přišel ke mě a začal mě svlékat, když jsem byla nahá, tak si mě důkladně prohlédl a řekl: „Teď chci zjistit, jak chutnáš.“
Na nic nečekal a ihned se ústy přesunul k mému nejcitlivějšímu místu. Nejprve jen trochu olízl mou šťávičku a potom už mě začal ústy prozkoumávat detailněji. Bylo to tak skvělý, ještě nikdy jsem nic takového nezažila. Když už jsem myslela, že to nevydržím, tak mě přivedl k tomu nejdokonalejšímu orgasmu. Po chvíli řekl: „Chutnáš báječně, vím jistě, že se nikdy chuti tvé kundičky nenabažím.“
Potom do mě vnikl, vykřikla jsem jak bolestí, tak i překvapením. On mě uklidnil polibkem, vášnivě jsme se líbali a při tom společně přiráželi, dokud Federico nedosáhl orgasmu.
Když jsem pomalu usínala, tak mi pošeptal do ucha: „Teď už jsi jenom moje. Kdyby ti chtěl někdo ublížit, tak bych ho bez mrknutí oka zabil. Ale teď už spi, má sladká Emili. “
Reply