Odhalená temnota

Odhalená temnota je čtvrtý díl ze série Strážci věčnosti od Alexandry Ivy.

Anotace:

Uplynulo již téměř dvě stě let, kdy se Anna Randalová odevzdala upíru Condu Cezarovi v noci nezvladatelné vášně. Od té doby Anna nestárne, ale upírem není. Probudily se v ní paranormální schopnosti, kterým stále nemůže porozumět. A ten sexy, okouzlující upír, který je za to zřejmě zodpovědný, se vyhnul všem snahám ho vypátrat, až dosud… Cezarovo slastné setkání s Annou ho stálo dvě století pokání. Ale jedna věc se nezměnila – reakce jeho těla na ni je stále stejně naléhavá…

Toto je druhá kniha ze série, kde je hlavní hrdinka člověk a poté je proměněna (první byla Zrození temnoty). Jako u předchozích dílů mi nevadila délka knihy (408 stran), právě naopak, děj velmi rychle utíká a vůbec jsem se nenudila. Autorka prostě umí navnadit.

K příběhu: Příběh začíná trošičku netradičně a to v roce 1814, kdy Anna poprvé spatří Cezara a ihned mezi nimi vzplane silná vášeň. Cezar neztrácí čas a ihned Annu svede, poté bez jakéhokoliv vysvětlení zmizí a Annu nechá svému osudu. Jaké je její překvapení, když nezestárne ani o jediný den, je z toho chudák celá zmatená.

Po dvou stech letech se spolu opět setkávají, pochopitelně Anna si žádá vysvětlení, ale Cezar ji ho nemůže a vlastně ani nechce poskytnout. Cezar byl totiž Věštci zvolen za ochránce pro Annu, protože jí hrozí smrtelné nebezpečí kvůli její krvi.

Poté co je nebezpečí zažehnáno a nepřítel poražen, je stále Annina a Cezarova společná budoucnost nejistá. Sice jsou k sobě navzájem silně vášnivě přitahováni, ale bohužel to nezáleží jen na nich. Věštci ji totiž chtějí do svých řad a do toho jim absolutně nezapadá nějaký románek s upírem. Anna si musí tedy stanovit podmínky.

A jak to tedy dopadne? Bude Komise přístupná k Anniným podmínkám? To zjistíte po přečtení knihy 🙂

Cituji: 

„Nebo co, má krásná kořisti?“
Pane na nebi, kvůli tomu mocnému potěšení, které vířilo a kmitalo jejím tělem, nebyla schopná přemýšlet. Ve skutečnosti kvůli tomu potěšení nechtěla přemýšlet. Chtěla utonout v jeho dotyku, v pocitu jeho rtů sajících něžně její ztvrdlé bradavky, v santálové vůni, z které se jí podlamovala kolena a potily dlaně.
„Přísahám… přísahám, že budu křičet,“ zamumlala.
Vysmál se její absurdní výhrůžce. Bylo proč. Trhala jeho košili, jen aby ucítila tu dokonalou pleť pod ní.
„Nemyslím si, že budeš křičet, querida.“ Jemným pohybem jí zvedl ze země a dal si její nohy kolem boků. Temné oči mu doutnaly nestydatým pobavením. „Ne, pokud to náhodou nebude rozkoší.“
„Ach…“ vydechla.
Utišil se, jednu ruku jí položil na tvář. „Jsi má, Anno Randalová. Od dnešní noci navždy budeš patřit mě.“

Konec citace

Věková skupina 18+, erotika sálá z celé knihy. Postava Cezara mě bavila, je to ten tip po kterém by žena skočila. I Anna byla sympatická, myslím, že se oba vzájemně doplňovali. Levet zde byl opět kouzelný, na něho se člověk nemůže zlobit, to vážně nejde.

A co je ještě zajímavé, že se děj převážně odehrává ve světě víl a elfů, takže kdyby měl někdo už dost upírů a vlkodlaků a chtěl si od nich na chvilku odpočinout, tak tady je příležitost.

Konečný verdikt: