Únos

Vracím se domů pozdě v noci, no spíš už k ránu. Byla jsem u kamarádky, měla narozeniny, tak jsme slavily a nějak se to protáhlo. Ale vůbec to nevadí, protože je sobota a já nemusím do práce. Takže si půjdu lehnout. Všimnu si, že přede mnou stojí dva muži, chci tedy přejít na druhou stranu. Nemám zájem o nějaké potíže. Jenže oni mi zastoupí cestu, opět je chci obejít. Jeden z nich mě chytne za ruku a přitáhne k sobě.
„Au, co děláte, pusťte mě.“
Nepromluví jen mě táhne pryč. Snažím se mu vymanit, ale bohužel neúspěšně. Přicházíme k černému autu. Začnu sebou škubat víc, nechci do toho auta.
„Ne, nechte mě.“
On mě do auta stejně nacpal a zavřel dveře. Uvnitř je tma, ale stejně vidím siluetu muže sedícího vedle mě. Mám strach, proč se to muselo stát mě.
V autě je úplné ticho, zkusím otevřít dveře, zamčeno, samozřejmě. Jestli si mého pokusu o útěk všiml, vůbec ho nekomentoval.

Po nějaké době auto zastavilo, na straně toho muže se otevřely dveře a on vystoupil. Chvilku se nic nedělo a potom se otevřely dveře i na mé straně. Ihned mě za mou ruku chytla ruka toho muže, který mě před tím násilím nacpal do auta a někam mě vlekl. Stáli jsme u nějakého velkého domu a k němu jsme mířili.
Myšlenky mi v hlavě vířily, hlavně jsem stále myslela na to, jak se z tohohle dostanu. Musím utéct.
Procházeli jsme tím domem a stále jsme šli po schodech až do nejvyššího patra. Ten muž mě zavedl do nějakého pokoje a odešel. V pokoji byla tma, tak jsem šla ke dveřím a poslouchala jeho vzdalující kroky a když jsem nic neslyšela, vzala jsem za kliku a potichu dveře otevřela. Čekala jsem, ale nebylo slyšet žádný zvuk, tak jsem chtěla odejít. Jenže v ten okamžik mě něčí ruka vtáhla zpátky do pokoje. Bylo slyšet otočení klíče v zámku, takže zamkl. Blížil se ke mě, chtěla jsem před ním utéct, ale o něco jsem zakopla a kdyby mě nezachytil, tak upadla.
„Musíš dávat pozor nebo se zraníš.“
Rozsvítil světlo a já konečně viděla, kde jsem. Byl to menší pokoj, ve kterém byla poste, stůl se židlí, skříň a okno, které bylo zakryto tmavým závěsem. Pohled mi padl na něho, byl mladý a hezký, proč potřebuje unášet ženy.
„Zřejmě přemýšlíš proč jsem tě unesl.“
„Ano.“
„Je to snadné, už delší dobu tě sleduju. Nemáš žádného přítele ani rodinu. Takže nikomu chybět nebudeš.“
„To není pravda, mám přátele.“
„Ano, pár jich máš, ale oni zapomenou.“
Přistoupil ke mě a povalil mě na postel. Snažila jsem se rychle zvednout, ale on byl rychlejší. Lehl si na mě, jednou rukou mi držel obě ruce, druhou zamířil do mého klína a roztrhl mi kalhotky a začal mě osahávat. Jak jsem se vrtěla, tak mi roztrhl šaty, cáry z nich hodil na zem. Cítila jsem jeho rty všude, stáhl mi podprsenku a sál rty mé bradavky.
„Ne, pusť mě. Ne, já nechci.“
Ječela jsem, ale jemu to nevadilo a pokračoval dál. Rozepl si kalhoty, cítila jsem jeho tvrdýho ptáka na stehně a za chvíli už byl uvnitř mě. Brečela jsem, ale jemu to nevadilo a užíval si dál.
Udělal se do mě, upravil se a odešel. Já stále vzlykala, až jsem vysílením usnula.
Druhý den přišel znovu a zase mě znásilnil a takhle to bylo každý den, někdy i několikrát denně. Jak měl potřebu.

Už jsem tady půl roku a on za mnou stále chodí, ale už se mnou nespí tak často. Jsem totiž těhotná, čekám jeho dítě. Už kolikrát mě napadlo, že bych se ho mohla zbavit, ale nemám na to sílu a nemůžu ublížit nevinnému dítěti. On měl hroznou radost, když zjistil, že jsem těhotná a řekl mi:
„Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu mít děti a žádná žena, se kterou jsem spal neotěhotněla. Ale díky tobě se to povedlo.“
Pochopila jsem proč mě unesl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *