Služba u Lady Raven – kapitola 18

Bambi (Tony)

Když Lolla odešla a nechala mne samotnou s panem B. měla jsem šílený strach. Vůbec jsem nevěděla čeho je schopný. Chtělo se mi křičet, ale bylo mi jasné, že bych si to jen zhoršila. Proto jsem raději mlčela.

Klec ve které jsem stála v černém latexovem catsuitu, který byl již nějakou dobu mojí součástí, byla opravdu malá. Začínaly mne bolet nohy. Na baletky jsem si již zvykla, ale většinou jsem v nich chodila. Takto stát s napnutýma nohama bylo dost namáhavé. Klec byla ostatně tak malá že se na ni moje velká prsa tlačila a chtěla přetéct skrz. Vlastně i můj povadlý penis přesahoval trochu mimo klec a to i když jsem se tlačil zadkem na týče v zadu.

Pan B. tak ze mně mohl vidět pouze oči a ústa, nemohl tedy vědět jak se tvářím nebo jak se cítím. Ale myslím, že to dost dobře tušil. Několikrát obešel moji klec kolem dokola a pozoroval mě jak divoká šelma.

„Už jsem vše nahlásil Lady Raven a souhlasí se mnou i s tím co tě teď bude čekat.“ Na chvíli se odmlčel. Tušila jsem, že jen pro efekt. Ale ten efekt to na mě mělo veliký. Nebýt té klece sesypala bych se na kolena. „Na čtrnáct dní se tato místnost stane tvým novým domovem. S cílem z tebe udělat poslušnou hračku kterou seš…“ „I když zatím trochu znetvořenou.“ Dodal rychle spíše jen pro sebe a ukázal na můj penis. „Já budu tvůj učitel, a pokud se ani za čtrnáct dní nepolepšíš bude Lady přemýšlet jestli se tě nezbavit.“

Ale vždyť jsem nic neprovedla, jen jsem poslouchala příkazy, chtělo se mi říct. Už jsem otevřela pusu. Ale rychle jsem ji zavřela, sklopila zrak a jen řekla.“Ano, Pane.“

„Dobře, myslím tedy že rovnou začneme. Začneme zlehka. Jen aby ti bylo jasné. Kdykoliv na tebe mužů použít ovládání tvého catsuitu, ale nemám rád tyto novinky. I když jak brzy zjistíš, ne všem se bráním. Takže tě ujišťuji, že vše v následujících dnech bude skutečné. Žádný tenhle futuristický oblek co máš…. Dobře… myslím, že je už ale docela pozdě. Takže tvůj plný výcvik začne zítra. Teď ti ukážu kde budeš každou noc spát.“

S těmi slovy přešel k nízké posteli na kterém bylo latexové prostěradlo s malým polštářkem. „To není, tak špatné.“ Pomyslela jsem si, Ale tušila jsem, že je v tom háček. Pan B. několikrát přešel kolem postele a koukal tam na nějaké věci, které jsem však ze své pozice neviděla. Pak přišel ke mě a odemkl mou klec. Vyvedl mne z ní a dovedl k posteli.

„Vlez si dovnitř!“ Zazněl krátký, ale přísný rozkaz. Chvíli jsem ho nechápala, pak jsem si však všimla, že v horní části je malý otvor. Začínalo mi docházet co se bude dít. Přišla jsem tedy poslušně k otvoru a prostrčila jím nejprve nohy, pak boky, hruď a nakonec i ruce a ramena. Z otvoru mi nyní koukala jen hlava, která byla těsně obtažená. Nevěděla jsem ani jeslti bych se odtud dokázala dostat bezu pomoci a to jsem zatím mohla volně pohybovat, ale tušila jsem, že tato svoboda dlouho nepotrvá.

Než se však stalo cokoliv předtím přišel pan B. a začal mi nasazovat masku, spíše bych řekla helmu. Pořádně jsem si ji ani nestihla prohlédnout. Bylo to tak nečekané, že jediné na co jsem se zmohla bylo na chvíli zadržet dech. Pak jsem se ocitla v naprosté tmě. Dýchat jsem naštěstí mohla. Helma měla nejspíše integrovaný nějaký druh plynové masky. A ta jak se zdála byla na něco napojená, protože dýchání nebylo zrovna moc lehké. Pak mi pod hlavu pan B. něco položil, došlo mi, že se nejspíše jedná o ten malý polštářek. Ten držel moji hlavu v poloze, že jsem věděla že takto vydržím dlouho aniž by mě bolelo za krkem a navíc z nějakého mně neznámého důvodu mi bránil v pohybu hlavou. Helma dokonale tlumila i zvuky, nevěděla jsem tak co se děje. Nezbývalo mi než čekat.

Po chvíli jsem cítila jsek se postel ve které ležím stává těsnější a těsnější. Vzduch z postele mizel rychle a já tak brzy byla v pasti nemožná pohybu. Kompletně oklopená pevným latexem ze kterého nebylo úniku. Pak se mi v uších ozval hlas pana B.

„Doufám, že se ti leží pohodlně. Takto budeš chodit spát vždy po večerní hygieně. A budeš v této vakuové posteli s helmou trávit celou noc do ranního vstávání. A teď se snaž si odpočinout, pokud se ti to povede.“

S těmi slovy mi hlas pana B. zmizel z uší. Před každým okem se však k životu probudila malá obrazovka. Byl to takový šok, že kdybych nebyla lapená v latexu určitě nadskočím. Latex však žádný takový pohyb nedovolil. V obrazovkách se nejprve objevovali jen nějaké obrazce, sem tam však problikli i slova, nedokázala jsem je však přečíst. Pak se začali objevovat i nějaké fotky a krátké videa. Všechny byly zaměřené na sex, latex a hlavně na to být poslušná a plnit jakékoliv rozkazy. K tomu mě i ve sluchátkách vyzýval neznámý hlas. Říkal mi něco o tom, že chci být sexy a všem se líbit. Že chci především sloužit své Paní a všem které Paní určí. Že neuposlechnutí nepřipadá v úvahu a že se cítím strašlivě nadržená.

Ze začátku mě samozřejmě ihned napadlo, „vymývání mozku“ a asi jsem nebyla daleko odpravdy. Rozhodla jsem se tedy vše ignorovat. Ze začátku to šlo poměrně snadno, alespoň jsem si to myslela. Najednou jsem se však přistihla jak ty slova vnímám, jak bez mrknutí koukám na všechny ty rychle se míhající obrázky. „Ne musíš tomu odolat.“ říkala jsem si. Čím dál častěji jsem se však přistihla jak bezmyšlenkovitě nasávám vše co se mi děje před očima a naslouchám tomu cizímu hlasu. Pozorovala jsem jak začínám být hrozně vzrušená. Penis však neměl v obtaženém latexu dost prostoru aby se mohl více pohnout. Pod jisté době, která mi přišla jako věčnost jsem cítila jak jsem strašlivě unavená. Chtělo se mi spát, potřebovala jsem orgasmus, ale ani jednoho se mi nedostávalo. Nahrávka hrála stále dokola a dokola. Myslela jsem, že zešílím. A pak najednou tma. Nevím jestli jsem usnula, nebo zhasli obrazovky. Nevím ani jestli jsem usnula sama, nebo jsem byla nějak donucena, třeba nějakým plynem skrz masku.

Jediné co si zase uvědomuji je, že jsem se opět nabyla vědomí ve tmě a nemohla se pohnout. Kolik doby uplynulo? Je už ráno, nebo to celé bylo jen 15 minut? Jediné co mi zbývalo bylo čekat. Pak se však opět v mých uších rozezněl hlas. Byl to hlas pana B. „Bambi je čas vstávat! Trochu jsem se rozmyslel a udělal jisté úpravy. Jsem zvědavý jak na ně budeše reagovat.“

„Úpravy? O čem to mluví?“ Na delší přemýšlení jsem však neměla čas, neboť pan B. mi začal sundavat helmu. Cítila jsem se hrozně unaveně. Když jsem se rozkoukala viděla jsem jak pan B. klečí za mnou. Cítila jsem jak postel už není těsná a už se mohu pohybovat a pak mi dokonce pomáhá dostat se z postele. Nedokážu si představit jak tohle budu dělat každý den. Když jsem se dostala z latexové postele a mohla se postavit, pan B. na mě jen koukal. „Co je na mě tak zvláštního?“ Dělala jsem však jako, že si toho nevšímám. Pak jsem však zahlédla svůj odraz v zrcadle na jedné ze stěn. Krve by se ve mě nedořezal. Můj penis byl pryč. V rozkroku byla jakási gumová vagína. Myslela jsem si, že je to jen nějaký vtip ale jak jsem se snažila sebevíc penis jsem opravdu necítila.

„Co… jak to? Vždyť jsem spala, vždyť bych přeci o něčem věděla.“ „Ano, spala. Ale dva dny. My tak měli dost času na vše potřebné. Tohle byla totiž má podmínka tvého výcviku. Že nebudu cvičit žádnou zrůdu, ale jen pořádnou ženu.“

Nevěřila jsem svým uším. Stála jsem jak přimražená. To přeci není možné. Sice jsem nad tím přemýšlela, ale nečekala jsem, že to bude takhle. Bez mého vědomí a svolení.

Pan B. mě však nenechal dlouho se rozmýšlet. V očích a i mezi nohama, v těch těsných latexových kalhotech, mu bylo vidět jak moc je vzrušený. „Teď tvůj pravý výcvik může začít.“

pokračování příště…