Píše se rok 1818.
Jmenuji se Abigail Ewansová a je mi 20 let. Dnes se budu vdávat, můj budoucí manžel je lord John Wyndman a je mu 25 let. Viděla jsem ho pouze dvakrát v životě, vlastně náš sňatek byl předem dohodnut mezi ním a mým otcem. Ale ani jsem se moc nezdráhala, když jsem se o naší připravované svatbě dozvěděla. Protože je velmi pohledný a když jsem s ním hovořila, choval se ke mě velmi mile a také o něm lidé říkají, že je slušný, ale to zatím nemohu posoudit, protože ho moc neznám.
Ani jsem se nenadála a byli jsme manželé. Po svatebním obřadu, který byl velmi honosný a nákladný, následovala hostina. Můj manžel na mě mohl oči nechat, vždy když na mě zaměřil svůj pohled, tak jsem se cítila v rozpacích a celá nesvá a také jak mé tváře polévá červeň. Mé svatební šaty ušila prvotřídní švadlena, u které si šaty mohl dovolit jen málokdo, protože si své klienty sama vybírala a myslím, že si to mohla dovolit, protože šaty od ní byly vždy nejkrásnější ze všech.
Musím říct, že mému manželovi to také velmi slušelo, ostatně jako vždy, když jsem ho viděla. Před svatbou jsme se setkávali dost často, vždy k nám přijel na návštěvu a nikdy nezapomněl a něco hezkého mi přivezl.
Podívala jsem se na svou levou ruku a její prsteníček doslova zdobil krásný snubní prsten s velkým diamantem, který jsem dostala od manžela, řekl mi, že patříval jeho matce a nyní je můj a svazuje mě s ním do konce života.
Když oslava skončila, se všemi jsme se rozloučili a zůstali sami. Služebné pro mě přišly, abych si dala lázeň. Šla jsem tedy.
Lázeň byla velmi příjemná, téměř bych usnula, kdybych nezaslechla, že někdo vstoupil. Otevřela jsem oči a uviděla svého manžela.
„Nevadilo by vám, kdybych se k vám přidal, má drahá?“
„N-ne.“ zakoktala jsem se.
Začal se svlékat, rychle jsem odvrátila zrak, abych nic neviděla. Po chvíli vkročil do vody, poznala jsem to podle mírného šplouchnutí vody a šel pomalu ke mě. Ucítila jsem na těle jeho doteky, nebylo to nepříjemné, ale já pořádně nevěděla co mám dělat.
„Nestyďte se , vždyť jsme manželé.“
„Omlouvám se, že jsem tak nezkušená, ale já vážně nevím co mám dělat.“
Uchopil mě něžně za bradu a mírně ji nadzvedl, aby mi viděl do očí. Podívala jsem se na něho, v jeho očích plála touha, zahřálo mě, že po mě touží a usmála jsem se na něho.
„Tak je to lepší. Jsi tak moc krásná.“
Políbil mě, já mu polibky oplácela. Z našich polibků byla cítit vášeň, která nás oba spalovala. Hladil mě po těle, nejprve jsem cítila doteky na břiše a pomaličku se jeho prsty dostaly až k mým prsům. Dotkl se jich a jen nepatrný dotek stačil a bradavky zareagovaly. Obě má prsa potěžkal, bylo znát, že byl spokojený. Mírně je obě zmáčkl a vzal si jednu bradavku do úst, ihned jsem slastně zavzdychala, přimkla se k němu blíž a ucítila jeho vzrušení. Mezitím co ochutnával mé bradavky, jeho hbité prsty zamířily prozkoumat mé lůno. Ten dotek byl až neuvěřitelný, hlasitě jsem sténala. Jeho doteky mě přivedly k vrcholu, po ničem jiném jsem netoužila, jen aby mě učinil svou a proto jsem řekla.
„Miluj mě, prosím.“
Víc jsem ho pobízet nemusela, jedním pohybem do mě pronikl, ucítila jsem bolest, ale on mě začal utěšovat a líbat a něžně si mě bral. Bylo to vážně krásné, poté jsme společně dosáhli vrcholu.
„Doufám, že jsem ti moc neublížil.“
„Naopak, bylo to krásné.“
Políbil mě a vzal do náruče a vyšel ven z vody. Postavil mě na podlahu a začal osušovat mé tělo, konečně jsem si ho mohla prohlédnout. Jeho tělo bylo vážně nádherné, když se můj pohled dostal až k jeho chloubě, opět jsem cítila jak mi do tváří stoupá červeň. Pokradmu jsem se mu podívala do očí a přistihla ho, že i on si mě prohlíží. Také se mi zahleděl do očí a stále v nich měl touhu a nepochybuji, že ji viděl i v mých očích. Protože mě vzal do náruče a utíkal z lázně pryč a předem jsem věděla, že mě nese do naší ložnice.
Takže po dlouhé době přidávám další povídku. Přeji příjemné čtení.
Reply