Letní brigáda 3. část

Závěrečná část povídky na přání. Přejeme příjemné počtení 😉


Čas plynul u pana Brücklina rychle. Ani se Lenka nenadála a týden její brigády byl pryč. Marie jí během prvních dní učila všechny její povinnosti a tak neměla ani moc času na odpočinek. Ale Lence to nevadilo. Byla ráda když mohla pracovat a nemusela přemýšlet nad svojí budoucností. Na svojí latexovou uniformu už si zvykla. Každý večer jí sundala a posctivě spolu s Marií přeprala. Ráno si obě navzájem pomohli se do svých uniforem obléci.

Lenka už se před Marií nestyděla, dokonce už si i zvykla na to, že pod její uniformou nemá žádné spodní prádlo. Vlastně přestala ho nosit úplně i když uniformu neměla na sobě. Cítila se tak nějak svobodněji a ač si to nechtěla moc přiznat tak i víc sexy a trochu jí to i vzrušovalo. Před pár dny si jí zavolal pan Brücklin do kanceláře. Ani jí nepřekvapilo, že si opět chtěl zkontrolovat, zda je připravená pro svoji službu. Tentokrát jí to už nezaskočilo jako poprvé. I tak sukni nadzvedla s rozpaky a zrak zabořila do země. Pan Brücklin ji pochválil a pak jí požádal o poklizení jeho kanceláře. Než odcházela ještě jí požádal nevinně zda by mu mohla podat šanon ze spodní poličky. Udělala to automaticky. Automaticky se ohla v bocích, jak jí korzet dovolil a natáhla se. Až pak si Lenka uvědomila, že tímto naskytla panu Brücklinovi krásný výhled na svůj zadeček, protože sukýnka při tomto pohybu se jí vyhrnula až téměř nad boky. Bylo jí jasné, že kromě zadečku je vidět i její štěrbinka, která teď rychle vlhla.

Nezpanikařila však. Jen rychle sebrala požadovaný šanon a donesla ho panu Brücklinovi.

„Děkuji Lenko, můžete odejít.“ Řekl pan Brücklin, který si stoupl a vyprovodil Lenku. Lence neušlo, že panu Brücklinovi jsou poněkud těsné kalhoty v rozkroku. Nevěděla proč, ale pousmála se tomu a ač si to nepřiznala, těšilo jí, že se panui Brücklinovi pohled očividně velmi zamlouval. Od té doby si jí pan Brücklin volal do kanceláře častěji a i častěji ji kontroloval. Lenka si na to pomalu zvykla a už jí to ani nepřipadalo nijak zvláštní či divné. Naopak byla vždy ráda, když viděla v jeho očích (a nejen tam) touhu po ní.


Neuplynul ani další týden když se ozval zvonek u dveří. Lenka spolu s Marií zrovna připravovali oběd pro pana Brücklina.

„Běž prosím otevřít.“ Řekla Marie Lence.

Lenka se bez rozpaků vydala otevřít. Venku stál mladý muž jen o něco starší než byla Lenka. Byl poměrně pohledný. Představil se jako přítel pana Brücklina. Lenka ho tedy pozvala dále a vedla ho do pracovny pana Brücklina. Celou tu dobu cítila jeho zrak. Cítila jak jí bedlivě pozoruje. Dovedla ho do pracovny a oznámila jeho návštěvu panu Brücklinovi a uvedla ho dovnitř.

Pan Brücklin se s ním přivítal objetím. Očividně byly opravdu dobří přátelé. Už chtěla Lenka odejít a vrátit se k Marii aby jí pomohla dokončit oběd, když jí pan Brücklin oslovil.

„Dones nám prosím whisky a skleničky.“ Lenka pro ně došla do kuchyně. V kuchyní jen rychle řekla Marii co se děje a pak už se vrátila zpět do pracovny. Když vešla, oba muži najednou ztichly a podívali se jejím směrem. Lence to bylo divné, aĺe nepřikládala tomu nějakou váhu. Rozlila whisky oboum mužům a chtěla lahev odnést.

„Počkej tady, tu lahev určitě ještě budeme potřebovat a možná i tebe.“ Řekl pan Brücklin. Lenka si tedy spolu s podnosem a lahví whisky stoupla trochu dále od stolu a čekala. Debata pana Brücklina a jeho přítele byla, ale nezáživná a Lenka se tak začala brzy nudit. Pánové se však poměrně činili a tak Lenka poměrně často dolévala.

Za chvíli se ozval pan Brücklin.“Leničko, drahá, dones nám něco k zakousnutí.“

V jeho hlase bylo znát, že whisky na něj už začíná mít vliv. Lenka se vrátila do kuchyně, kde spolu s Marií připravily menší pohoštění a pak se vrátila. Opět ihned když vešla, oba muži ihned ztichli a podívali se jejím směrem. Tentokrát se však i potutelně usmývali. Bylo jí jasné, že se určitě bavili o ní.

Když oba muži dojedli, opět promluvil pan Brücklin.

„Leni, podala by si šanon s výsledky za minulý rok? Myslím, že je tamhle dole.“

Lenka se zarazila. Bylo jí jasné o co jde. Ale teď tady přeci nebyl sám, měl tu návštěvu. To se má sklonit i před tímto neznámým mužem? Nakonec se však rozhodla, proč ne. Navíc ten neznámý muž byl poměrně fešák a co by se jí mohlo stát. Pan Brücklin se chce určitě jen pochlubit. Rozhodla se, že to obou mužům ještě trochu vylepší a tak šla co nejvíc sexy chůzí kterou dokázala ke skříni kde se měl onen šanon nacházet. Postavila se tak aby oba muži měli dobrý výhled a velmi pomalu se sehnula.

„Tak si to na chvíli užijte.“ Pomyslela si Lenka a dala se do hledání šanonu. Jaké bylo její překvapení, že ho nemůže najít. Byla do hledání tak zabraná, že si ani nevšimla pohybu za ní. Najednou cítila na svém zadečku ruku. Rychle se otočila a viděla pana Brücklina hned za sebou.

„Nemohu ho najít.“

„Hmm, to je zvláštní. Zkus se ještě podívat.“

Lence bylo jasné, že ho nejspíše nenajde. Povzdechla si a začala hledat dál. Pan Brücklin i jeho ruka zůstavali dál na svém místě. Když se však ruka začala pohybovat, Lenka znejistěla. Koukání se je jedna věc, plácnutí by ještě přijala bez problémů i třeba pohlazení. Ale to, že se ruka začala pohybovat směrem k její štěrbince, to už na ní bylo moc. Už už se ruka téměř dotkla její svatyně, když se prudce zvedla. Vrazila do ruky pana Brücklina šanon který ze spodní police vyndala a naštvaně z místnosti odešla a práskla dveřmi.

Byla smířená s tím, že je konec. Šla rychle za Marií a vše jí řekla a že nejspíš asi skončí. Marie jí uklidňovala, že přeci se nic nakonec nestalo a ať si jde do svého pokoje a ještě si to rozmyslí. A že má do konce dne volno. Lenka šla do pokoje lehla si na postel a přemýšlela co udělala špatně. Asi to byla její chyba, že to nechala zajít tak daleko, měla to utnout už dřív. Marie však měla pravdu, vždyť se nic nestalo. Navíc už dlouho na sobě necítila dotyk cizí mužské ruky a ač nerada musela opět přiznat, že jí to děsně vzrušilo.

Z toho přemýšlení nakonec usnula. Zdálo se jí o tom jak jí pan Brücklin spolu s tím neznámým fešákem znásilňují. Probudila se když ve snu všichni tři dosáhli orgasmu. Po probuzení zjistila, že její orgasmus sen nebyl. Co to s ní je? Místo aby od tohohle místa byla už dávno pryč, je stále tady a dokonce ještě zažila orgasmus jen ze sna. Navíc kvůli snu který se možná mohl stát skutečností, jen kdyby vše nechala dále plynout.

Když se trochu Lenka vzpamatovala zjistila, že slunce zapadá. Rozhodla se, že najde Marii. Našla ji rychle, zrovna utírala prach v hale.

„Tak co jak ses rozmyslela?“

„Nevím ještě.“

„Dobře, pan Brücklin souhlasil, že si dnes máš vzít volno, bude placené samozřejmě a zítra ráno se máš zastavit v jeho kanceláři.“

Zbytek večera strávila Lenka jako ve snu. Stále byla zmatená z toho co se stalo a jak reagovalo její tělo. Čím víc nad tím přemýšlela tím víc byla přesvědčená, že nechce tuhle brigádu zahodit. Byla připravená panu Brücklinovi odpustit. Vlastně už mu odpustila. Teď doufala, že jí pan Brücklin nechce vyhodit. Až nyní když měla klidnou hlavu si dokázala přiznat, že se jí pan Brücklin líbí, možná až moc. Ne, že by byla zamilovaná, ale byla si ochotná připustit, že jí fyzicky přitahuje. Což pro ní bylo zvláštní. To se jí nikdy nestalo. Až teď když nad tím přemýšlela, jí došlo že kdyby tam byl pan Brücklin sám, nejspíše ho nechá pokračovat. A samotnou jí teď zajímalo kam až by to zašlo. To proč reagovala takhle byl ten druhý muž. Ač se jí libil, nebo možná proto, že se jí líbil nechtěla před ním působit jako nějaká děvka.

Ráno se Lenka ještě před snídaní zastavila u pana Brücklina.

„Dobré ráno, Lenko, jsem rád, že tě vidím. A ještě raději, že máš na sobě stále uniformu. Znamená to tedy, že chceš zůstat? Moc se ti omlouvám, už se to nebude nikdy opakovat. Slibuji.“

„Škoda.“ vyklouzlo Lence a rychle nahlas řekla: „Vaši omluvu přijímám a ráda budu u vás i nadále pracovat.“

Pan Brücklin na sobě nedal znát jeslti slyšel to její povzdychnutí, které nechtěla vůbec říct nahlas. Jen jí poděkoval a poslal zpět do práce.


Jednou v noci Lenku probudila rána. Pomalu vykoukla ze dveří. Všude byla tma, chvíli jí trvalo než si její oči přivykli na okolní temnotu. Pak na chodbě zahlédla nějaký pohyb. Lenka opět přivřela dveře a škvírou koukala ven. Za chvíli kolem jejích dveří prošel stín. Lenka chvilinku zaváhala a pak vykoukla ven. Zrovna ve chvíli kdy se za stínem zavřeli dveře. Lence zvědavost nedala a šla ke dveřím za kterými stín zmizel. Přemýšlela zda má chodit dále. Zda zaklepat, nebo to raději nechat být. Pak si uvědomila před jakými dveřmi to stojí. To byli přece dveře do pokoje Marie. Co jí ten stín chce? Je Marie v nebezpečí? Lenka už dále nepřemýšlela. Prudce otevřela dveře a vtrhla do místnosti.

Uvnitř se již svítilo a Lenka ten černý stín překvapila. Nebyl to stín byla to ta dívka v latexu. Ta dívka kterou první noc viděla v té choulostivé chvíli. Spoutanou, bezbrannou. Ta dívka tu byla, ale kde byla Marie? Dívka v latexu se podívala na Lenku. Ty oči. Vždyť ty zná.

„Marie?“

„Ahoj.“ ozvalo se z pod latexové kukly.

Lenka chvíli stála jako opařená. Pak se začala smát jako pominutá. Marie byla evidentně zaražená.

„To ty seš ta dívka? Ta osobní služka pana Brücklina?“

Marie jen přikývla.

„To je snad poprvé, co vidím že ti došla řeč.“ Smála se Lenka.

Marie se také usmála a začala se pomalu svlékat.

„Pomoz mi, když už seš tady.“

Když byla Marie svlečená, obě si sedly naproti sobě. Žádná nic neříkala. Lenka přemýšlela co má říct. Vzpomínala na dívku v latexu, na tu první noc. Noc kdy jí viděla.

„Co asi tak dělá? Kde celou tu dobu je?“ Vždy přemýšlela. Za celou dobu co je tady jí od té doby neviděla. A to uklízela každou místnost v domě. Měla by na ní tolik otázek. Teď měla tu možnost, ale najednou nevěděla co říct.

„To se na nic nechceš zeptat?“ Začala Marie.

„No jasně, že chci. Jen nevím, čím začít.“

Pak se daly do řeči. Povídaly si obě skoro až do svítání. Lenka měla spoustu otázek. Vyptávala se na vše možné. Jaké to je, jak se cítí spoutaná, jak často takto slouží a jak dlouho a samozřejmě také na to jaký je pan Brücklin v posteli. A kdyby nezačalo svítat, ptala by se snad dál. Potřebovaly se obě, alespoň na chvíli vyspat. Netrvalo dlouho a obě usnuly spolu v posteli. Ještě předtím es všal Lenka Marii svěřila, že by si to někdy chtěla vyzkoušet.


Za několik dní, zrovna když Lenka uklízela ve své latexové uniformě jednu z koupelen, za ní přišla Marie.

„Jestli opravdu chceš, tak dnes večer budeš mít možnost.“

„Možnost na co?“

„Vyzkoušet si jaké to je být osobní služkou pana Brücklina.“

„Když já nevím.“

„Nemusíš mi odpovídat hned. Nech si to projít hlavou. Do večeře se však rozmysli a dej mi vědět. Pokud nebudeš chtít, nebudeš muset mít s panem Brücklinem sex. Ani dělat nic extra.“

„A co teda budu dělat?“

„V podstatě se můžeš jen dívat.“ Usmála se Marie a zase zmizela.


Lenka byla zbytek dne jako na trní a nevěděla jestli se víc těší nebo má strach z dnešního večera. Vůbec se nedokázala soustředit a vše jí padalo z rukou. Proto byla už ráda když už se mohla vrátit do svého pokoje. Nevěděla co má pak dělat, tak se šla umýt. Po jejím návratu na ní čekala Marie. V ruce držela balíček.

„Co to je?“

„To je co si máš obléct na dnešní večer.“

Marie pak rozbalila balíček. Uvnitř byl černý latexový catsuit. A pak podobné věci jako nosila Lenka jako uniformu. Rozdíl by l v tom, že rukavice a pučnochy nebyly černé, ale bílé. Lenka na to jen nevěřícně koukala.

„Tohle mám mít na sobě?“

„Copak se ti nelíbí? Viděla jsem jak jsi na mě koukala ten první večer. Takže se nesnaž ani zapírat.“ Smála se Marie.

„Dobře, prokoukla si mě. Kdy se mám obléct.“

„Teď, pak pomůžeš ty mě.“

Lenka se nejprve vysvlékla a pak s pomocí Marie si začala oblékat catsuit. Při oblékání zjistila, že catsuit má připojenou masku. Maska měla velký otvor na ústa a oči a malé dva otvory u nosu. Catsuit měl zip na zádech a vedl od krku až k podbříšku. Catsuit měl i připravený prostor pro prsa. Nasadit catsuit dalo oběma docela práci, přeci to bylo jen něco jiného než pouze samotná uniforma. Když Marie zapnula zadní zip, byla poprvé Lenka celá zahalená v latexu. Tedy ještě zbyly ruce a nohy. Na těch však brzy už měla Lenka tentokrát bílé latexové rukavice a punčochy. Jak rukavice, tak punčochy však byly tentokrát mnohem kratší. Punčochy sahaly jen málo nad kolena. a rukavice končily dokonce ještě před loktem. Po jejich nasazení, tak jediné co z Lenky bylo vidět byla ústa a oči. Vše ostatní bylo v latexu. A v latexu tak těsném, že nenechával nic na představivosti. Lenka se musela na sebe podívat do zrcadla a kdyby jí Marie nepobídla, tak by byla schopná strávit prohlížením sebe sama snad celý večer.

Bílo černá uniforma spolu s korzetem a čelenkou a již byla rutina a vše šlo rychle. Lenka jen zjistila, že sukýnka u uniformy je ještě kratší. Končila těsně pod zadečkem. Lenka by řekla, že ač se snažila sebevíc tak vždy část zadečku odhalovala. Tentokrát jí to však nevadilo, přeci jen sukýnka odhalovala její latexový zadeček. Trochu problém byly pro Lenku boty. Tentokrát to byly boty na opravdu vysokém podpadku a to Lence dělalo problémy.

Pak přišla na řadu Marie. Měla stejný úbor jako Lenka, jen boty měla trochu jiné. Lenka na ty boty nechápavě koukala.

„Jak v tom můžeš chodit?“

„S trochou cviku to není tak hrozné jak to vypadá.“ Odpověděla Marie když si nazula bílé latexové baletky.

Spolu se pak vydaly do patra do jedné ze zapadlejších místností. Lenka tam samozřejmě již několikrát uklízela, ale nikdy jí nenapadlo přijít ke stěně a za obrazem nahmatat skryté tlačítko, které otevřelo předtím pro Lenku neviditelné dveře. Když prošly ocitly se obě ve velké prosvětlené místnosti. A jediné co Lence vyvstalo v mysli když místnost viděla, bylo… mučírna.

Lenka se rozhlížela po místnosti a chtěla vidět všechno vybavení. Nejvíc jí zaujala velká latexová postel u jedné ze stěn. Lenka však na prohlížení neměla moc času. Marie jí upozornila, aby šla k ní. Pak jí dala na ruce bílá pouta. Nespoutala jí k sobě ruce nebo jí ani k ničemu připoutala. Naopak stejně bílá pouta jí dala i kolem kotníků. Pak pobídla Lenku aby udělala to samé jí.

Pak si stouply obě do pozoru a čekaly. Lenka tušila na co se čeká. Tedy spíše na koho. Pana Brücklina. Ten se objevil za malou chvíli. Tedy nejspíše to byl on. Protože muž který vešel byl také celý zahalený v černém catsuitu. A černý latex zahaloval vše i jeho penis. Latex obepínal jeho tělo stejně jako latex který měla na sobě ona. Mohla tak v celé lesklé kráse vidět jeho svaly a musela uznat, že tento muž je opravdu ve formě. A ač pana Brücklina viděla denně, nikdy by neřekla, že má tak širokou hruď a tak velké paže. Vždy svoje tělo skrýval pod volnou košilí, případně obleku.

„Vitám tě Lenko.“ Začal pan Brücklin. „Dozvěděl jsem se, že by si možná měla zájem stát se mojí osobní služkou.“

Lenka se rychle podívala na Marii, která měla skloněnou hlavu a koukala do země.

„Jelikož jseš zvědavá bude jedinou tvojí povinností držet tento tác s vodou a přihlížet a učit se. A skoro bych ještě zapomněl. Jestli s tím budeš souhlasit, vezmi si ještě tyto kuličky a dej si je do vagíny.“

Lenka se zarazila jen na chvíli. A šla k panu Brücklinovi pro venuššiny kuličky, Normálně by to nikdy v životě neudělala. Přisuzovala to latexovému catuitu, který kompletně skryl její identitu a ikdyž věděla, že pan Brücklin věděl kdo se v tom latexu skrývá, dávalo jí to určitou svobodu. Cítila, že se nemusí chovat jako se očekávalo od Lenky, ne teď se bude chovat jak by se měla osobní služka pana Brücklina chovat. Nebo alespoň jak si Lenka myslela, že by se měla chovat. Proto si bez ostychu před panem Brücklinem rozepla catsuit v rozkroku a dala si kuličky do svojí jeskyňky. Pak catuit zapla, jak jen to šlo. Jediné co prozrazovalo, že jsou kuličky uvnitř byla malá anténka, která vyčuhovala z Lenčina rozkroku.

V tom Lence došlo co to jednou viděla u Marie v rozkroku. Určitě měla podobné kuličky. Lenka, ale neměla čas nad tím více přemýšlet. Pan Brücklin jí dal do ruky tác s dvěmi skleničkami. Pak ukázal Lence kam si má stoupnout.

„Tvým jediným úkolem bude udržet tác a vodu ve skleničkách nerozlít.“

Pak už jen pokynul beze slova pokynul Marii. Ta přišla až k němu a poklekla, sklonila hlavu a čekala. Pan Brücklin jí dal kolem krku obojek a zamkl ho. To jako by pro Marii znamenalo jediné. Začala laskat penis pana Brücklina. Nejprve rukavičkami a když už se začal jeho penis zvětšovat vzrušením vložila si ho do úst a začala ho sát. Lenka celou dobu pozorovala Marii a její práci s penisem. Nevšimla si tak, že Pan Brücklin se dívá na ní a v ruce drží malé zařízení. Stačil malý pohyb, stlačení malého tlačítka. Lenka, která absolutně nic nečekala se otřásla vibracema, které začaly kuličky dělat. Skleničky se po táce rozjely a trochu vody z obou vyteklo. Podařilo se jí to však ustát. Už si však nemyslela, že má jednoduchý úkol.

Po nějaké chvíli zastavil pan Brücklin Marii a odvedl jí na postel. tam jí položil a nějakou chvíli se on věnoval pusou jí. Lenka si na vibrace pomalu začala zvykat. Pan Brücklin to nejspíše očekával a tak změnil vzor a intenzitu vibrací. Další sprška voda vycákla ze sklenic. Když se pan Brücklin dostatečně nabažil rozkroku Marie, Poručil Marii, aby si klekla na všechny čtyři. Otočil Marii obličejem k Lence a stoupl si za Marii. Lence a nejspíše i Marii došlo co přijde. Pan Brücklin vnikl do Marie a ta hlasitě zavzdychala slastí. Lenka viděla jen obličej Marie a za ní stojícího pana Brücklina. Neviděla co se vzadu přesně děje, ale její představivost jí to dokonale vykreslovala. Viděla jak pan Brücklin začíná přirážet rychleji a rychleji. Slyšela vzdechy obou zúčastněných a cítila kuličky uvnitř sebe, které nyní vibrovali jako o život. Ruce se jí třásly a skleničky, které byly už skoro prázdné jezdily ze strany do strany. Pan Brücklin přirážel už jak pominutý. Bylo jasný, že se blíží k vrcholu. Marie na tom nebyla jinak. Oba přitom pozorovali Lenku. Ta situace byla tak zvláštní pro Lenku, že to nedokázala popsat. Nedokázala popsat proč je tak strašně vzrušená. Věděla, že orgasmus přijde i u ní velmi brzo. Tác držela už spíše jen silou vůle. Nohy se jí třásly. Tak moc si chtěla alespoň jednu ruku uvolnit, aby si jí mohla dát do rozkroku a to slastné trápení ukončit.

Pak pan Brücklin udělal několik prudších přírazů, Marie zasténala a padla na postel jako podťatá. A od Lenky se ozvalo cinkání skleniček které spadly na zem. Lenka klečela, zhluboka oddechovala a držela již jen prázdný tác. Pan Brücklin přišel k Lence a pomohl jí vstát. Odkopl skleničky a vzal jí tác z rukou.

Kuličky přestaly vibrovat.

„Tak jak se ti zamlouvalo tohle malé, krátké představení?“

„Moc!“

„Pak se tě tedy zeptám. Chceš se i nadále účastnit takových věcí? Chceš se stát mojí osobní služebnou po boku Marie? Pořádně si to rozmysly. Nesplnila si svůj úkol a rozlila vodu. Takže tě bude čekat trest. Možná se rozmyslím a takto oblečené kompletně v latexu budete muset být pořád. Třeba budu chtít abys takto sloužila i mým hostům. Opravdu to všechno chceš?“

Lenka přesně věděla co chce. Byla již rozhodnutá. Nic neřekla. Jen poklekla a sklopila hlavu. Za chvíli cítila jak jí pan Brücklin kolem krku nasazuje obojek. Cvakl zámeček a pan Brücklin jí odvedl na postel za Marií. Noc ještě byla dlouhá.

Lence v tu chvíli jen problesklo hlavou. „Ať tahle letní brigáda nikdy neskončí.“ A v hloubi duše věděla, že se jí přání nejspíše vyplní.

Konec


Jak se vám líbila povídka na přání? Máte také nějaký nápad na téma povídky? Napište nám a třeba i vám splníme přání 🙂

ko-fi

2 Comments - Add Comment

Reply