Učitel tělocviku

Jmenuji se Andrea Novotná, je mi 20 let a chodím na sportovní vysokou školu. Vždycky jsem byla sportovně založená, sport mám ráda. Nejraději mám tenis, ten mě vážně baví. 
Škola je super, chtěla bych učit tělocvik. A to mě přivedlo k našemu učiteli tělocviku. Moc se mi líbí, je vážně nádherný. Jmenuje se Petr Nový a je mu 26 let. Všechny holky po něm šílí. Já ho nejspíš miluju, ale to se nesmí nikdo dozvědět.

Nevím jestli je to normální, ale vždycky když máme tělocvik, tak se jdu osprchovat jako všechny holky, ale mě to trvá nejdéle. Tak jsem vždycky poslední a pokaždé, když odcházím, tak vidím Petra, jak se sprchuje. Občas ho tajně pozoruji. Dneska to není žádná výjimka, opět jsem poslední ve sprchách, tedy kromě Petra. Opatrně mířím k němu, abych se na něho podívala. Ale když dojdu ke sprše, tak je prázdná, ale voda je zapnutá. To je divné. Najednou mi někdo dá ruce přes oči.

“Kdo je to? Holky, neblbněte.”

“Všechny holky už jsou pryč.” Poznám Petrův hlas.

“Proč se tady takhle plížíš, Andreo?”

“Já… já se přece neplížím.”

Chtěla jsem, aby mě pustil, abych mohla co nejdřív odtud pryč. Ale on si to evidentně užíval.

“Chceš popřít, že pokaždé když se sprchuju, tak mě pozoruješ?”

“Ale to přece…”

“Několikrát jsem tě zahlédl.”

“Dobře, přiznávám se.”

Natočil si mě čelem k sobě. Musela jsem zvednout hlavu, abych mu viděla do očí. Bylo divné, když mě takhle držel, ale líbilo se mi to.

Najednou se sklonil k mým rtům a políbil mě. Bylo to tak nečekané, že jsem chvilku nic nedělala. Ale potom jsem se vzpamatovala a začala ho líbat také. Ze rtů mi uniklo pár slastných vzdechů. Celou dobu co mě líbal, jeho ruce nezahálely. Hladil mě a vášnivě líbal. A potom jedním rychlým škubnutím rozvázal uzel na mé osušce a ta se mi svezla až k nohám. Ucítila jsem chlad, ale to rychle přešlo, protože ho nahradilo teplo co sálalo z Petrova těla.

Na kratičký okamžik se zarazil, ale potom mě přitlačil svým tělem ke zdi.

“Vím, že je to proti pravidlům, ale já si prostě nemůžu pomoct.”

Opět mě začal divoce líbat a mou pravou nohu si opřel o svůj bok. A vzápětí do mě vnikl, polibkem utlumil můj výkřik a začal se ve mě pohybovat a při tom mě dál líbal. Já ho hladila po zádech a po jeho úžasným zadku.

Bylo to vážně úžasný, neexistovalo pro mě nic jiného než Petr. Cítila jsem jak pomalu stoupám k výšinám, jak se blížil můj orgasmus. I Petrův se blížil. A když to přišlo, cítila jsem se s ním ještě víc spojená. Bylo to úžasný, nikdy jsem neměla takový orgasmus.

Po chvíli když jsme se vrátili do reality přitiskl své čelo na mé.

“Miluju tě Petře.”

“Já vím.”

Políbil mě, podal mi osušku a odešel. Nechápala jsem, jak mohl jen tak odejít. Vždyť jsem cítila naše spojení, že by to on tak necítil? Jsem nejspíš hloupá, když si myslím, že by mě mohl milovat.

Když jsem ho potkala druhý den na chodbě, usmál se na mě, ale jinak mě ignoroval. Zřejmě to pro něho nic neznamenalo. Ale já to nedokážu, abych ho ignorovala. Co mám dělat? Rodičům se svěřit nemohu a jeho nechci otravovat. Vždyť mi ukázal, že to pro něj bylo jen rozptýlení. 

Téměř jsem nejedla a do školy jsem chodila jen když to bylo důležité. Na tělocvik však vůbec. Když už to takhle trvalo měsíc, tak už jsem to nevydržela a ve škole omdlela.

Probudila jsem se v nemocnici a byli tam máma a táta. Mamka brečela a taťka byl rád, že jsem se probrala.

Najednou někdo zaklepal, dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Petr.

Nejprve pozdravil rodiče a potom se zahleděl na mě.

“Směl bych vás poprosit, jestli by jste nás mohli nechat o samotě?”

Rodiče se na sebe podívali a potom na mě, já nepatrně přikývla a tak odešli. On si sedl ke mě na postel a vzal mou ruku do svých.

“Co jsi to vyváděla?”

Nechápala jsem jestli mu rozumím.

“Proč si to udělala?”

“Co?”

“Proč si to všechno udělala?”

Vytrhla jsem svou ruku z jeho. 

“Ty víš moc dobře proč. A nech mě být.”

“Ne, to tedy nenechám. Když jsem viděl jak si omdlela, rychle jsem k tobě běžel a vzal tě do náruče, ale ty ses neprobrala. Měl jsem o tebe hrozný strach. Byl jsem hlupák, když jsem tě ignoroval, ale myslel jsem, že to pro nás pro oba bude lepší. Teď vidím, jak jsem se mýlil. Prosím odpusť mi.”

“Odpouštím ti, vždyť já byla hloupá, když jsem si myslela, že bys mohl chtít být se mnou.”

“Ne, nejsi hloupá. Já vážně chci být s tebou. Ve škole jsem dal výpověď a už tomu nic nebrání.”

“Ale…”

“Pšš, to nic. Raději budu s tebou a práci jako učitel tělocviku si vždycky najdu. Ty teď musíš hodně jíst, aby jsi zase byla tak krásná a rychle se uzdravila.”

Než jsem stačila něco říct, tak mě políbil.

Petr si vážně hned našel jinou práci a řekl mi, že by chtěl, abych s ním bydlela. Já samozřejmě souhlasila.

Byla jsem tak nesmírně šťastná.

ko-fi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *