Takový (ne)normální život - Kapitola 3.

„Ne! Tohle nemůžu své kámošce, která mi dala práci udělat.“ Řekla si Marie pro sebe a všechny myšlenky, že by si nějakou hračku vzala domů bez placení a vědomí Zuzky ihned zavrhla. Musela si poradit jinak, a tak se snažila alespoň čerpat informace o různých nabízených hračkách online, případně přímo z materiálů od výrobce. To jí zabíralo spousty času, ale ne ke všemu se nějaké užitečné informace najít daly.

Uteklo několik měsíců a Marie již měla pocit, že je schopná o každém produktu něco říct, či zákazníkům správně poradit. A tak občas opět přemýšlela nad sebou a svým životem. Od života na ulici jí nedělilo moc. Před výplatou jí vždy zbývalo posledních pár stovek, které si mohla dovolit utratit. Zároveň byla bez přátel. O většinu z nich přišla kvůli svému ex a teď se styděla natolik, aby je znovu kontaktovala.

Chyběl jí nějaký kontakt s někým. Do společnosti přestala téměř chodit. Cítila, že se od všech vzdaluje a že je na vše v sama. Zbyla jí jen její práce a Zuzka. A v rámci sexu a intimity, to bylo ještě horší. Společnost jí vlastně poslední dobou dělaly pouze venušiny kuličky, které jí dala Zuzka.

Kuličky nebyly extra velké, ale za to byly poměrně těžké. Takže, především ze začátku, dělalo Marii problém používat je delší dobu. Po několika týdnech tréninku si na ně však již zvykla. Dokonce ten pocit, když je měla v sobě se pro ni stal téměř nepostradatelným, a tak vždy, když dorazila domů, si je ihned vložila do své jeskyňky. A vyndávala je až ráno, než odcházela do práce. A bylo jedno jak moc je unavená anebo jak se cítila.

Nedávno však Marie zaspala a až v práci si uvědomila, že kuličky jsou stále přítomné. Trochu ji to rozhodilo a většinu dne byla trochu mimo. Nedokázala se soustředit na práci. Kuličky jí při každém pohybu připomínaly svou přítomnost. Měla strach, že Zuzka něco pozná, ale ta na sobě nic nedávala.

Marie postupem dne cítila, jak se v ní hromadí vzrušení. Ostatně zboží kolem ní jí v uklidnění moc nepomáhalo. Najednou nad všemi těmi hračkami přemýšlela jinak. Chtěla je vyzkoušet. Všechny.

Jak tak nad tím vším přemýšlela ani si neuvědomila, že je hlavou v jedné z regálu ohnutá v pase a vyšpuleným zadečkem. Přiléhavé legíny, které ten den měla na sobě, dokonale obkreslovali všechny její záhyby a skulinky. Ani si nebyla vědoma, že v tom předklonu pohupuje boky a užívá si pohybů kuliček. A také si nevšimla, že jí celou tu dobu pozoruje Zuzka. Nevšimla si ani toho že Zuzka přešla za ni. První, co ji vrátilo do reality bylo plácnutí, které jí Zuzka uštědřila přes vyšpulený zadeček.

Marie se lekla, protože to nečekala. Jelikož však její horní polovina byla skoro celá v regálu, neměla šanci se napřímit, aniž by se uhodila do hlavy. Silou vší vůle dokázala zabránit srážce s horní policí. Překvapením však vyjekla. Vyjekla i při každém dalším plácnutí. Ne však leknutím nebo bolestí. Ale slastí. Při posledním plácnutí Zuzka, jakoby mimoděk, přejela rukou kousek níž a pohladila, jakoby mimoděk, také Mariinu broskvičku. A právě tohle poslední plácnutí, a hlavně pohlazení Marii přehouplo přes okraj slasti. Zatřásla se a snažila se zadržet slastný vzdech. Nevěděla, jestli se jí to povedlo, protože se jí na chvíli zatmělo před očima.

Takový orgasmus Marie už dlouho nezažila. Doufala však, že si to Zuzka nevšimla. Přeci jen byla v práci a Zuzka, její šéfka.

„Au! Co to děláš, mohla jsem si pořádně namlátit.“ Marie se snažila znít rozčíleně. Věděla, že selhala. Cítila, jak v obličeji rudne. A pomalu se vysunula z regálu a narovnala se.

„Však to znáš, kde je vystrčeno, tam je dovoleno. No ne?“ Odpověděla laškovně Zuzka.

„Haha, moc vtipný!“

„Ale no tak, byl to nevinný žert. Ale myslím, že by sis měla pospíšit na kasu, máš tam zákazníka.“

Marie se rychle podívala směrem ke kase. A opravdu tam přešlapoval jakýsi mladík.

„Zvládneš ho vůbec obsloužit?“

„Proč bych neměla.“

„No já nevím… Nevím, co všechno skrývá moje jediná zaměstnankyně. Co skrývá v kalhotkách. Ale řekla bych, že se možná budeš chtít jít uklidnit dozadu.“ Řekla rychle s úsměvem Zuzka. V očích jí hrály ohníčky, jako kdyby objevila nějaké tajemství. A rychle odcházela k pokladně.

Marie si povzdechla. „Takže to ví.“ Pak se šla pomalu upravit na záchod. Mezi nohama cítila, jak moc je vlhká.

Do konce dne Zuzka už o tom incidentu nic neřekla. A Marie za to byla ráda. Nechtěla se o tom bavit. Styděla se za to. Byl to hloupý nápad. Proč jen si ty kuličky nevyndala? Ale byla za to vlastně ráda. Její druhá část byla šťastná. Od té doby si kuličky začínala Marie brát kuličky do práce čím dál častěji.

Bylo to nedlouho po jejím incidentu s kuličkami a orgasmem v obchodu. Byl pošmurný den. Pršelo. Marie se nudila, a tak brouzdala po internetu. A na jedné sociální síti narazila na svého ex. Evidentně si užíval skvělou dovolenou u moře. Navíc tam evidentně měl i novou přítelkyni. Marie to nechtěla vidět. Ale jako by sama od sebe si musela prohlédnout všechny fotky, které tam měl. Při prohlížení se v ní mísily snad všechny možné emoce. Na konci však nejvíce převládal smutek a vztek. Nevěděla, co má dělat. Zkusila mu samozřejmě napsat, že by jí měl vrátit všechny peníze. Výsledkem však bylo pouze to, že si jí zablokoval.

Marie byla opět zlomená. Myslela, že už to má za sebou. Že je se vším již smířená, ale tohle ji opět srazilo na dno. Ani nevěděla, jak v práci skončila. Najednou si jen uvědomila, že je před obchodním centrem a v obou rukách drží plné tašky. Koukla se do mobilní banky a zhrozila se. Utratila vše, co se jí povedlo našetřit a vlastně i to, co neměla.

„Co to se mnou sakra je!“ Vrátit zboží však nechtěla. Ne, že by o té možnosti nevěděla. Nechtěla jen na sebe přivolávat pozornost. Chtěla se jen zahrabat u sebe do peřin a zůstat tam. Zůstat tam až do konce věku a nevycházet. A to se rozhodla i udělat.

Ráno ji probudil budík. Okamžitě ho vypla a opět Marie zalezla pod peřinu. Zase usnula. Probudil jí až telefon. Ne, nechtěla ho zvedat. Ani se nepodívala, kdo volá. Ono to za chvíli přestane. Ale telefon zvonil znova a znova. Ten otravný zvuk jí nakonec asi po hodině donutil vylézt. Zuzka. Co si o ní asi pomyslí? Nemůže to přeci zvednout. Třeba by se mohla hodit marod. Nebo možná by jí mohla říct co udělala. A poprosit jí o pomoc. Určitě jí znova vyslechne.

Co by měla Marie udělat?